Na tábory jezdím už několik let, ale letos jsem se rozhodla jet poprvé na stanový tábor pro starší. Měla jsem z toho docela strach, ale zbytečně.
Téma letošního tábora bylo mafie. Když jsme první den dorazili do tábořiště, přivítal nás “starosta” našeho mafiánského města. Potom jsme se ubytovávali ve stanech a hráli seznamovací hry. Večer jsme se dozvěděli víc o místních mafiánských rodinách a losovali jsme si každý svoji roli (mafián, obchodník, kmotr a syn kmotra). Vedoucí nám vysvětlili, kdo koho může vyřadit ze hry a jak to udělat, jaké jsou úkoly jednotlivých rolí a spoustu dalšího. První večer byl opravdu nabitý informacemi. Další dny byly všechny stejné, ale zároveň úplně jiné.
Harmonogram dne byl totiž stejný (rozcvička, snídaně, dopolední „etapovka“, oběd, polední klid, druhá „etapovka“, svačina, hry nebo duchovní aktivita, večeře), ale každý den byl plný úplně jiných zážitků a taky „etapovky“ byly každé úplně o něčem jiném.
Nejvíc mě bavilo casino, které jsme měli jeden večer a kde se hrály různé hry (kolo štěstí, ruleta, mikádo a další, které ani nezvládnu pojmenovat). Za žetony, o které jsme hráli, se dalo kupovat jídlo a pití. Nesmí se ale zapomenout na hlavní děj tábora – mafiánské rodiny. Někteří vedoucí byli důležitými členy našich tajných mafiánských rodin. V průběhu tábora nám měli tajně sdělit, že jsme s nimi a s kým dalším jsme ještě v rodině. Někteří to zvládli třeba až 8. den tábora, ale i to se počítá. Zhruba uprostřed tábora jsme šli na výlet do Tošovic do Heiparku. Vyrazili jsme pěšky hned ráno a na místě nás čekalo spousta atrakcí – jako je třeba bobová dráha a trampolíny. Tábor rychle uběhl a poslední den bylo vyhodnocení. Když nám předávali diplomy, místo jmen nás volali podle přezdívek, kterou jsme každý aspoň jednu za těch 12 dní získali.
Barča Kalábová, účastnice tábora