Autor: Vojtěch Kaláb

V pátek 18. listopadu jsme se po více než třech měsících znovu setkali se svými kamarády z tábora, tentokrát v Rychtářově. A to v rámci naší další společné akce s názvem Eko-víkend.

Po příjezdu na místní faru v Rychtářově jsme se ubytovali a přivítali se s našimi známými z táborů. Na letošní letní tábor jsme také zavzpomínali při promítání fotek a videí.

Páteční večer uzavřela mše svatá s otcem Stroganem. Je to moc hodný a veselý kněz, který za námi rád jezdí na letní tábory a tráví tam s námi čas. Vždy má pro každého z nás dobré slovo nebo vtipnou historku v záloze a je také vždy připraven nám se zaujetím povídat o Pánu Bohu.

Těsně před spaním si ještě dva z vedoucích připravili „večerníček.“ Předvedli nám improvizovanou scénku, která všechny rozesmála a velmi pobavila.

Následující den po snídani nás čekalo dopoledne nabité společnými hrami. Po těchto vtipných vzdělávacích hrách jsme se vydali na procházku kolem vesnice poznat její okolí a nedaleké zříceniny. Poté jsme se vrátili zpátky na ubytování, kde už byl připraven oběd. Po obědě jsme měli prostor pro osobní volno.

Po poledním klidu jsme se v rámci další hry vypravili na poněkud dobrodružnou výpravu ve čtyřčlenných týmech – naším úkolem bylo zjišťovat a sbírat různé informace po vesnici v omezeném časovém limitu.

Když jsme se po příchodu na faru zahřáli a občerstvili, měli jsme čelit další nelehké výzvě v podobě „Bludiště“. Sice jsme zde nebojovali o „zlatého bludišťáka“, zato jsme ale museli prokázat své přírodovědné a ekologické znalosti, zručnost a týmovou spolupráci.

Po večeři jsme si všichni odpočinuli u filmu. A jako pohádku na dobrou noc nám vedoucí zahráli tak trochu jinou Popelku – Popolušku. Také jsme tento poslední večera měli trochu posunutou večerku a mohli jsme si proto ještě povídat na pokojích a trávit společně čas.

Neděli jsme zahájili mší svatou ve zdejším farním kostele v Rychtářově.  Zbytek dne už se poté se nesl v duchu balení, loučení, a nakonec odjezdu domů.

Potáborové setkání jsme si náramně užili a těšíme se na tábor nebo jinou další společnou akci.

Nikola Vrtalová, účastnice tábora

Na tábory jezdím už několik let, ale letos jsem se rozhodla jet poprvé na stanový tábor pro starší. Měla jsem z toho docela strach, ale zbytečně.

Téma letošního tábora bylo mafie. Když jsme první den dorazili do tábořiště, přivítal nás “starosta” našeho mafiánského města. Potom jsme se ubytovávali ve stanech a hráli seznamovací hry. Večer jsme se dozvěděli víc o místních mafiánských rodinách a losovali jsme si každý svoji roli (mafián, obchodník, kmotr a syn kmotra). Vedoucí nám vysvětlili, kdo koho může vyřadit ze hry a jak to udělat, jaké jsou úkoly jednotlivých rolí a spoustu dalšího. První večer byl opravdu nabitý informacemi. Další dny byly všechny stejné, ale zároveň úplně jiné.

Harmonogram dne byl totiž stejný (rozcvička, snídaně, dopolední „etapovka“, oběd, polední klid, druhá „etapovka“, svačina, hry nebo duchovní aktivita, večeře), ale každý den byl plný úplně jiných zážitků a taky „etapovky“ byly každé úplně o něčem jiném.

Nejvíc mě bavilo casino, které jsme měli jeden večer a kde se hrály různé hry (kolo štěstí, ruleta, mikádo a další, které ani nezvládnu pojmenovat). Za žetony, o které jsme hráli, se dalo kupovat jídlo a pití. Nesmí se ale zapomenout na hlavní děj tábora – mafiánské rodiny. Někteří vedoucí byli důležitými členy našich tajných mafiánských rodin. V průběhu tábora nám měli tajně sdělit, že jsme s nimi a s kým dalším jsme ještě v rodině. Někteří to zvládli třeba až 8. den tábora, ale i to se počítá. Zhruba uprostřed tábora jsme šli na výlet do Tošovic do Heiparku. Vyrazili jsme pěšky hned ráno a na místě nás čekalo spousta atrakcí – jako je třeba bobová dráha a trampolíny. Tábor rychle uběhl a poslední den bylo vyhodnocení. Když nám předávali diplomy, místo jmen nás volali podle přezdívek, kterou jsme každý aspoň jednu za těch 12 dní získali.

Barča Kalábová, účastnice tábora

Každý rok probíhá v Česku akce “Ukliďme Česko”. A právě naše společenství dětí, kamarádů z tábora jsme se chtěli připojit. Proto naši vedoucí z letního tábora vymysleli akci “Ukliďme Brodečku”, která se konala v Brodku u Prostějova 25.června, sešli jsme se v 8:00 hod. na hřišti.

Začali jsme tím, že jsme si rozdali pytle, rukavice a gumáky. Rozdělili jsme se na tři skupinky asi po třech. První skupina byla v potoce a vybírala z něj vše, co tam nepatří. Zbylé dvě skupiny procházely blízké okolí vody.

To vám povím, tolik pokladů, co jsme našli! Budku, základní desku z počítače, sedačku, pneumatiky, spoustu plastů, sklenic, železa a dokonce kus plotu.

Na závěr jsme si opekli špekáčky a dostali sladkou odměnu. Moc jsme si to užili a rádi bychom to určitě někdy zopakovali.

Filip Marcian, Adéla Stránská

Rok utíká pomalu, a proto pro nás vedoucí přichystali potáborové setkání. Sešli jsme se 25.3., po více jak půl roce v Prostějově u Alberta, kde začala naše víkendová akce. Z Prostějova jsme pak všichni společně cestovali do Andělské Hory a odtud jsme už museli pěšky k naší chatě. Na chatě jsme se ubytovali a následovala večeře. Po večeři byla připravena zábavná hra, kterou si všichni užili.

Ráno nás probudil zvuk trubky, což byl budíček, a následovala rozcvička venku, která byla naštěstí nepovinná. Většinu dopoledne jsme strávili na svahu, kde jsme bobovali. Později se bobování obrátilo ve sněhovou válku. Po bobování bylo dost času na odpočinek, ale i na popovídání si s přáteli. Odpoledne se hrály naše oblíbené hry, vlajky a buldoci. Dokonce jsme hráli i jednu novou hru, která nesla jméno Lišejník. Šlo v ní o to, že byly dva týmy a dva hráči z jednoho týmu museli rozesmát dva hráče z druhého týmu. Na zklidnění se promítal film, po kterém byla mše s otcem Stroganem. Večer byla možnost jít ke svátosti smíření a kdo nechtěl využít možnosti, šel hrát ven schovku. Schovka se ovšem hrála po tmě, takže to nebylo tak jednoduché. Venku bylo ještě k tomu bláto a když někdo utíkal, neubránil se pádu. Naštěstí se nikomu nic nestalo.

Další den nás vedoucí nechali trochu déle vyspat. Celý den se nesl v duchu úklidu a návratu domů. Cestou domů jsme si stihli zahrát i hru. Naše dobrodružství skončilo v neděli 27.3. v 17:20, kdy si nás spokojené vyzvedávali rodiče.

Potáborko jsme si podle mého všichni užili a už se těšíme na další společnou akci.

Magdaléna Kumžáková, účastnice víkendovky

Ne všechny děti mají možnost jet na tábor, jak z důvodů finančních, rodinných, tak např. zdravotních. Já jsem však tu možnost měla. Sešli jsme se 17.8.2021 na nádraží ve Vyškově a společně se vydali na tábořiště ve Větřkovicích. Když jsme dorazili, rozdělili jsme se do dvojic a vybrali si stan, který se stal na 10 dní naším domovem. Postupně jsme objevovali tábořiště a začali si zvykat na trochu drsnější podmínky než na Mírově. Hráli jsme hry a seznamovali se. Hlavním tématem celého tábora byli rytíři, kteří nám byli představeni. Dozvěděli jsme se, že naším úkolem je zachránit město před zlým králem. Druhý den jsme si vyráběli meče a štíty, abychom se i my mohli stát pravými rytíři. Byli jsme rozděleni do čtyř skupinek, vymysleli si naše názvy a pokřiky, byl nám přidělen skupinkový vedoucí a dostali jsme každý svůj rytířský oblek. Postupně se nám začaly plnit měšce zlaťáky, které jsme mohli získat za službu v kuchyni, noční hlídku, úklid stanu nebo za dobrý skutek, ale zlaťáky jsme nejen získávali, ale také nám byly několikrát odebrány, třeba za špatné chování, špatně uklizený stan nebo za neuklízení svých věcí v tábořišti. Každý den jsme hráli nějaké hry například buldoky, vlajky, brutus, ale museli jsme se také věnovat svým rytířským povinnostem a bojovat proti zlému králi. Hlídky letos samozřejmě nechyběly, opět se hlídalo po dvojicích 2 hodiny, ale kdo chtěl, mohl i sám 1 hodinu. Pro jistotu spal vždycky nějaký vedoucí v kuchyni, kdyby se náhodou objevili neznámí vetřelci. Ve čtvrtek kolem jedné hodiny ráno jsme uslyšeli pískání na píšťalku a křik, rychle jsme vyskočili ze spacáku a vykutáleli se ze stanu, (někteří v domnění, že je to noční hra). Když všem došlo, že je to přepadení, začali jsme vetřelce chytat a spoutávat je. Dozvěděli jsme se, že jsou to skauti z Oder, tak jsme s nimi vyjednávali, nakonec jsme se domluvili a zahráli si s nimi také noční hru. Ráno jsme se po přepadení trochu vzpamatovávali a hledali věci a jídlo, které nám skauti rozházeli po tábořišti. Skoro každý den za námi jezdil otec Tomáš Strogan odsloužit mši svatou, kde nám bylo vykládáno o rytířských ctnostech, třeba o štědrosti nebo přátelství. Děkujeme za možnost zpovědi nebo čistě jen za popovídání. Ve středu jsme se rozhodli jít navštívit civilizaci do zábavního parku v Tošovicích, kde jsme se svezli na bobové dráze. Letos samozřejmě nemohlo chybět ani bahno, se kterým jsme se sice nesetkali přímo na tábořišti jako minule, ale na cestě k tábořišti, kudy se vozila autem pitná voda nebo třeba nákup, takže to byl občas trochu boj. Naštěstí nám letos moc nepršelo, takže jsme se v těch pařácích mohli jít schladit a zablbnout si v potoce. Po velkém úsilí a vynaložené snaze se nám podařilo město od zlého krále nakonec osvobodit. Když už bylo město osvobozeno a měli jsme chuť, mohli jsme se zúčastnit výsadku, při kterém jsme si vyzkoušeli svůj orientační smysl v přírodě. Poslední večer tábora jsme uzavřeli tancováním. Nakonec nás jako vždy čekalo balení, příprava tábořiště pro další tábor a dražba, kde jsme utratili své poslední zlaťáky a přesun z tábořiště ve Větřkovicích na nádraží ve Vyškově, kde si nás – spokojené děti – vyzvedli rodiče. Velké díky patří vedoucím, kteří si na nás udělali čas a měli s námi trpělivost, také paní kuchařce, která se poprala s drsnými podmínkami a otci Stroganovi, který se snažil za námi jezdit každý den a byl nám duchovní oporou. Ještě jednou děkujeme!!!

Veronika Šebestová, účastnice tábora