Rubrika: Články

Velké díky Nadaci ČEZ, která nám pomohla s realizací projektu Podpora volnočasových aktivit dětí a mládeže v grantovém řízení: zaměstanecké granty pro rok 2023.

Nakoupili jsme resuscitační sadu Laerdal Little Family QCPR dospělý, dítě, kojenec. Dále zdravotnický záchranářský batoh Paramed EVO XL 46 l. doplněný o náplň do lékárničky pro hasiče DIN 14142, popáleninový chladící gel v lahvičce Water Jel 80 ml. a chladící sprej Icemix 400 ml.

Díky tomuto projektu jsme mohli zase o kousek lépe edukovat děti a mládež v rámci KPR neboli kardiopulmonální resuscitace.

Je jen otázkou času, kdy bude někdo kolem nás potřebovat podat první pomoc a já jsem hrdý na naše děti, které prošly v rámci táborových dovedností i první pomocí.

Jako první probíhala přednáška naší zdravotnicí Helenou Loníčkovou s audiovizuální projekcí na velkém kinoplátně. Poté probíhalo dovysvětelní všech podrobností kolem KPR, jak máme postupovat atd…

Následně se všichni přesunuli ven, kde následovala praktická ukázka první pomoci: od zavolání na tísňovou linku, přes KPR až po příjezd IZS. Každý si vyzkoušel resuscitaci na různých věkových figurínách, které byly připojeny pomocí bluetooth k iPadu. Děti tak dokonce mohly „soutěžit“ mezi sebou v tom, jak dobře provádějí KPR. iPad jim ukazoval v reálném čase, jak si vedou při KPR. Výsledkem dětského snažení bylo zjištění, jak „efektivně“ vykonávají techniku první pomoci a jak by ji mohly během zbytku tábora vylepšovat.

Patrik Loníček, Hlavní vedoucí

Letošní tábor s názvem ,,Stroj času” se uskutečnil ve Dzbelu od pondělí 17. do středy 26. července. Celkem 10 táborových dní. Byly celkem čtyři týmy: Shreci, Kokyčky, Žárovky a Hermelíni.

Žádnému týmu nechyběl pokřik a ani originální vlajka.

Na téma  ,,Stroj času” si naši vedoucí připravili spoustu etapových her. Každý den jsme se přenesli do jiné doby – pravěku, antiky, středověku, komunismu, samozřejmě jsme nemohli minout Ameriku a nakonec jsme se  bezpečně vrátili do současnosti.

Za každou etapovou hru jsme dostávali písmenka k rozluštění celotáborového deníku. Ten se sice nepodařil vyluštit všem skupinkám, ale každý o ,,Stroji času” něco zjistil.

Deníky pro každou skupinku si připravila jedna vedoucí, která i všechny obrázky malovala ručně.

Například v Antice jsme museli postavit co nejlepší a nejhezčí palác nebo chrám z toho co jsme našli v lese. Na pomoc jsme měli akorát provázky nebo gumičky.

Ve středověku jsme stavěli mosty, kde se taky hodnotila krása, ale hlavně pevnost.

V Americe jsme museli kupovat a překupovat potraviny a také jsme tajně překupovali věci z černého trhu, tak aby nás nechytili strážnici a nesebrali nám je.

Myslím si, že nejvíc nám všem dal zabrat komunismus.

Protože se nikomu z nás nepodařilo přejít v noci přes hranice.

V polovině našeho tábora, jsme jeli na výlet do Olomouce, navštívili jsme Arcibiskupský palác, kde jsme společně s Otcem Tomášem Stroganem, kaplanem pro mládež obětovali mši svatou. Otec Tomáš, za námi jezdil i do Dzbelu, byl naší duchovní oporou a taky dohlížel na to abychom se v čase neztratili úplně.

V Olomouci nás taky provedli Hasičskou zbrojnicí.

Poslední večer nemohlo samozřejmě chybět Kasino. Tábor by se určitě neobešel bez opékání špekáčku, povídání historek, luštění morzeovek a také trochy deště.

Naše zdravotnice si pro nás připravila jednu důležitou věc a to KPR – první pomoc.

Tábor jsme si všichni užili co nejvíc jsme mohli.

Chtěla bych ještě poděkovat všem vedoucím a paní kuchařce, že tam s námi byli a že většina vydržela až do konce.

Anička Přecechtělová, účastnice tábora

Stejně jako minulý rok jsme se i letos vydali uklidit okolí Brodku u Prostějova. Naše „uklízecí četa“ se sešla v sobotu 13. května v 8:00 u fotbalového hřiště. S úklidem přišly pomoci mladší i starší děti, nejen z Brodku, ale i z okolních vesnic. Každý z nás dostal povinnou výbavu – pracovní rukavice a pytle na odpadky. Hrstka těch, kteří se odhodlali jít do vody dokonce vyfasovala gumáky. Poté jsme si nastínili plán trasy a rozdělili si role. V čele s vedoucími, kteří s námi jezdí na v létě na tábor, jsme vyrazili zvelebovat náš městys. Oproti loňskému roku jsme se tentokrát více zaměřili na potok protékající Brodkem – Brodečku. Začátek naší trasy se mapoval u Domova pro seniory. Poté jsme pokračovali jsme dál proti proudu – část skupiny na obou březích, část se brodila v potoce a lovila skryté „poklady.“ Jeden by nevěřil, co všechno se ve vodě a nánosech bahna a písku ukrývalo! Narazili jsme tam na spoustu železa, starou matraci, lahve a spoustu dalšího. Úklid potoka jsme zakončili opět u fotbalového hřiště. Následovala menší přestávka na pití a malé občerstvení. Jak jsme si odpočinuli, vzali jsme si reflexní vesty a šli pokračovat v úklidu směrem na Drysice. Kolem silnice jsme opět objevili spoustu nepořádku a haraburdí. Našli jsme tam nespočetně pet lahví, rozbité sklo, sáčky, pytle a několik pneumatik. Takto jsme pokračovali až k první křižovatce. Zde jsme si dali přestávku, občerstvili se a zahráli si krátkou hru. Mezitím další vedoucí odváželi na obecní dvůr do Brodku všechny pytle se sesbíraným odpadem. Tím byl náš úkol u konce. Naše „četa“ se pak vrátila zpátky do Brodku. V Brodku jsme pak ještě navštívili obecní dvůr, abychom zjistili, kolik se nám podařilo za celý den sesbírat odpadků. Bude to znít neuvěřitelně, ale podařilo se nám naplnit celé dva kontejnery na odpad! Nakonec jsme zamířili ke hřišti, kde nás po vynaloženém úsilí čekala odměna v podobě opékání špekáčků. Celý den jsem si moc užila. Byla to pro mě a myslím, že i pro všechny zúčastněné zábava. A měla jsem taky skvělý pocit z toho, že děláme něco dobrého a pomáháme přírodě a Zemi, aby byla hezčím místem pro nás všechny. Už se těším na příští rok a další úklid – určitě půjdu zase!

Natálie Vaňková, účastnice

V pátek 18. listopadu jsme se po více než třech měsících znovu setkali se svými kamarády z tábora, tentokrát v Rychtářově. A to v rámci naší další společné akce s názvem Eko-víkend.

Po příjezdu na místní faru v Rychtářově jsme se ubytovali a přivítali se s našimi známými z táborů. Na letošní letní tábor jsme také zavzpomínali při promítání fotek a videí.

Páteční večer uzavřela mše svatá s otcem Stroganem. Je to moc hodný a veselý kněz, který za námi rád jezdí na letní tábory a tráví tam s námi čas. Vždy má pro každého z nás dobré slovo nebo vtipnou historku v záloze a je také vždy připraven nám se zaujetím povídat o Pánu Bohu.

Těsně před spaním si ještě dva z vedoucích připravili „večerníček.“ Předvedli nám improvizovanou scénku, která všechny rozesmála a velmi pobavila.

Následující den po snídani nás čekalo dopoledne nabité společnými hrami. Po těchto vtipných vzdělávacích hrách jsme se vydali na procházku kolem vesnice poznat její okolí a nedaleké zříceniny. Poté jsme se vrátili zpátky na ubytování, kde už byl připraven oběd. Po obědě jsme měli prostor pro osobní volno.

Po poledním klidu jsme se v rámci další hry vypravili na poněkud dobrodružnou výpravu ve čtyřčlenných týmech – naším úkolem bylo zjišťovat a sbírat různé informace po vesnici v omezeném časovém limitu.

Když jsme se po příchodu na faru zahřáli a občerstvili, měli jsme čelit další nelehké výzvě v podobě „Bludiště“. Sice jsme zde nebojovali o „zlatého bludišťáka“, zato jsme ale museli prokázat své přírodovědné a ekologické znalosti, zručnost a týmovou spolupráci.

Po večeři jsme si všichni odpočinuli u filmu. A jako pohádku na dobrou noc nám vedoucí zahráli tak trochu jinou Popelku – Popolušku. Také jsme tento poslední večera měli trochu posunutou večerku a mohli jsme si proto ještě povídat na pokojích a trávit společně čas.

Neděli jsme zahájili mší svatou ve zdejším farním kostele v Rychtářově.  Zbytek dne už se poté se nesl v duchu balení, loučení, a nakonec odjezdu domů.

Potáborové setkání jsme si náramně užili a těšíme se na tábor nebo jinou další společnou akci.

Nikola Vrtalová, účastnice tábora

Na tábory jezdím už několik let, ale letos jsem se rozhodla jet poprvé na stanový tábor pro starší. Měla jsem z toho docela strach, ale zbytečně.

Téma letošního tábora bylo mafie. Když jsme první den dorazili do tábořiště, přivítal nás “starosta” našeho mafiánského města. Potom jsme se ubytovávali ve stanech a hráli seznamovací hry. Večer jsme se dozvěděli víc o místních mafiánských rodinách a losovali jsme si každý svoji roli (mafián, obchodník, kmotr a syn kmotra). Vedoucí nám vysvětlili, kdo koho může vyřadit ze hry a jak to udělat, jaké jsou úkoly jednotlivých rolí a spoustu dalšího. První večer byl opravdu nabitý informacemi. Další dny byly všechny stejné, ale zároveň úplně jiné.

Harmonogram dne byl totiž stejný (rozcvička, snídaně, dopolední „etapovka“, oběd, polední klid, druhá „etapovka“, svačina, hry nebo duchovní aktivita, večeře), ale každý den byl plný úplně jiných zážitků a taky „etapovky“ byly každé úplně o něčem jiném.

Nejvíc mě bavilo casino, které jsme měli jeden večer a kde se hrály různé hry (kolo štěstí, ruleta, mikádo a další, které ani nezvládnu pojmenovat). Za žetony, o které jsme hráli, se dalo kupovat jídlo a pití. Nesmí se ale zapomenout na hlavní děj tábora – mafiánské rodiny. Někteří vedoucí byli důležitými členy našich tajných mafiánských rodin. V průběhu tábora nám měli tajně sdělit, že jsme s nimi a s kým dalším jsme ještě v rodině. Někteří to zvládli třeba až 8. den tábora, ale i to se počítá. Zhruba uprostřed tábora jsme šli na výlet do Tošovic do Heiparku. Vyrazili jsme pěšky hned ráno a na místě nás čekalo spousta atrakcí – jako je třeba bobová dráha a trampolíny. Tábor rychle uběhl a poslední den bylo vyhodnocení. Když nám předávali diplomy, místo jmen nás volali podle přezdívek, kterou jsme každý aspoň jednu za těch 12 dní získali.

Barča Kalábová, účastnice tábora

Každý rok probíhá v Česku akce “Ukliďme Česko”. A právě naše společenství dětí, kamarádů z tábora jsme se chtěli připojit. Proto naši vedoucí z letního tábora vymysleli akci “Ukliďme Brodečku”, která se konala v Brodku u Prostějova 25.června, sešli jsme se v 8:00 hod. na hřišti.

Začali jsme tím, že jsme si rozdali pytle, rukavice a gumáky. Rozdělili jsme se na tři skupinky asi po třech. První skupina byla v potoce a vybírala z něj vše, co tam nepatří. Zbylé dvě skupiny procházely blízké okolí vody.

To vám povím, tolik pokladů, co jsme našli! Budku, základní desku z počítače, sedačku, pneumatiky, spoustu plastů, sklenic, železa a dokonce kus plotu.

Na závěr jsme si opekli špekáčky a dostali sladkou odměnu. Moc jsme si to užili a rádi bychom to určitě někdy zopakovali.

Filip Marcian, Adéla Stránská