Autor: Vojtěch Kaláb

Na tábory jezdím už několik let, ale letos jsem se rozhodla jet poprvé na stanový tábor pro starší. Měla jsem z toho docela strach, ale zbytečně.

Téma letošního tábora bylo mafie. Když jsme první den dorazili do tábořiště, přivítal nás “starosta” našeho mafiánského města. Potom jsme se ubytovávali ve stanech a hráli seznamovací hry. Večer jsme se dozvěděli víc o místních mafiánských rodinách a losovali jsme si každý svoji roli (mafián, obchodník, kmotr a syn kmotra). Vedoucí nám vysvětlili, kdo koho může vyřadit ze hry a jak to udělat, jaké jsou úkoly jednotlivých rolí a spoustu dalšího. První večer byl opravdu nabitý informacemi. Další dny byly všechny stejné, ale zároveň úplně jiné.

Harmonogram dne byl totiž stejný (rozcvička, snídaně, dopolední „etapovka“, oběd, polední klid, druhá „etapovka“, svačina, hry nebo duchovní aktivita, večeře), ale každý den byl plný úplně jiných zážitků a taky „etapovky“ byly každé úplně o něčem jiném.

Nejvíc mě bavilo casino, které jsme měli jeden večer a kde se hrály různé hry (kolo štěstí, ruleta, mikádo a další, které ani nezvládnu pojmenovat). Za žetony, o které jsme hráli, se dalo kupovat jídlo a pití. Nesmí se ale zapomenout na hlavní děj tábora – mafiánské rodiny. Někteří vedoucí byli důležitými členy našich tajných mafiánských rodin. V průběhu tábora nám měli tajně sdělit, že jsme s nimi a s kým dalším jsme ještě v rodině. Někteří to zvládli třeba až 8. den tábora, ale i to se počítá. Zhruba uprostřed tábora jsme šli na výlet do Tošovic do Heiparku. Vyrazili jsme pěšky hned ráno a na místě nás čekalo spousta atrakcí – jako je třeba bobová dráha a trampolíny. Tábor rychle uběhl a poslední den bylo vyhodnocení. Když nám předávali diplomy, místo jmen nás volali podle přezdívek, kterou jsme každý aspoň jednu za těch 12 dní získali.

Barča Kalábová, účastnice tábora

Každý rok probíhá v Česku akce “Ukliďme Česko”. A právě naše společenství dětí, kamarádů z tábora jsme se chtěli připojit. Proto naši vedoucí z letního tábora vymysleli akci “Ukliďme Brodečku”, která se konala v Brodku u Prostějova 25.června, sešli jsme se v 8:00 hod. na hřišti.

Začali jsme tím, že jsme si rozdali pytle, rukavice a gumáky. Rozdělili jsme se na tři skupinky asi po třech. První skupina byla v potoce a vybírala z něj vše, co tam nepatří. Zbylé dvě skupiny procházely blízké okolí vody.

To vám povím, tolik pokladů, co jsme našli! Budku, základní desku z počítače, sedačku, pneumatiky, spoustu plastů, sklenic, železa a dokonce kus plotu.

Na závěr jsme si opekli špekáčky a dostali sladkou odměnu. Moc jsme si to užili a rádi bychom to určitě někdy zopakovali.

Filip Marcian, Adéla Stránská

Rok utíká pomalu, a proto pro nás vedoucí přichystali potáborové setkání. Sešli jsme se 25.3., po více jak půl roce v Prostějově u Alberta, kde začala naše víkendová akce. Z Prostějova jsme pak všichni společně cestovali do Andělské Hory a odtud jsme už museli pěšky k naší chatě. Na chatě jsme se ubytovali a následovala večeře. Po večeři byla připravena zábavná hra, kterou si všichni užili.

Ráno nás probudil zvuk trubky, což byl budíček, a následovala rozcvička venku, která byla naštěstí nepovinná. Většinu dopoledne jsme strávili na svahu, kde jsme bobovali. Později se bobování obrátilo ve sněhovou válku. Po bobování bylo dost času na odpočinek, ale i na popovídání si s přáteli. Odpoledne se hrály naše oblíbené hry, vlajky a buldoci. Dokonce jsme hráli i jednu novou hru, která nesla jméno Lišejník. Šlo v ní o to, že byly dva týmy a dva hráči z jednoho týmu museli rozesmát dva hráče z druhého týmu. Na zklidnění se promítal film, po kterém byla mše s otcem Stroganem. Večer byla možnost jít ke svátosti smíření a kdo nechtěl využít možnosti, šel hrát ven schovku. Schovka se ovšem hrála po tmě, takže to nebylo tak jednoduché. Venku bylo ještě k tomu bláto a když někdo utíkal, neubránil se pádu. Naštěstí se nikomu nic nestalo.

Další den nás vedoucí nechali trochu déle vyspat. Celý den se nesl v duchu úklidu a návratu domů. Cestou domů jsme si stihli zahrát i hru. Naše dobrodružství skončilo v neděli 27.3. v 17:20, kdy si nás spokojené vyzvedávali rodiče.

Potáborko jsme si podle mého všichni užili a už se těšíme na další společnou akci.

Magdaléna Kumžáková, účastnice víkendovky