Ne všechny děti mají možnost jet na tábor, jak z důvodů finančních, rodinných, tak např. zdravotních. Já jsem však tu možnost měla. Sešli jsme se 17.8.2021 na nádraží ve Vyškově a společně se vydali na tábořiště ve Větřkovicích. Když jsme dorazili, rozdělili jsme se do dvojic a vybrali si stan, který se stal na 10 dní naším domovem. Postupně jsme objevovali tábořiště a začali si zvykat na trochu drsnější podmínky než na Mírově. Hráli jsme hry a seznamovali se. Hlavním tématem celého tábora byli rytíři, kteří nám byli představeni. Dozvěděli jsme se, že naším úkolem je zachránit město před zlým králem. Druhý den jsme si vyráběli meče a štíty, abychom se i my mohli stát pravými rytíři. Byli jsme rozděleni do čtyř skupinek, vymysleli si naše názvy a pokřiky, byl nám přidělen skupinkový vedoucí a dostali jsme každý svůj rytířský oblek. Postupně se nám začaly plnit měšce zlaťáky, které jsme mohli získat za službu v kuchyni, noční hlídku, úklid stanu nebo za dobrý skutek, ale zlaťáky jsme nejen získávali, ale také nám byly několikrát odebrány, třeba za špatné chování, špatně uklizený stan nebo za neuklízení svých věcí v tábořišti. Každý den jsme hráli nějaké hry například buldoky, vlajky, brutus, ale museli jsme se také věnovat svým rytířským povinnostem a bojovat proti zlému králi. Hlídky letos samozřejmě nechyběly, opět se hlídalo po dvojicích 2 hodiny, ale kdo chtěl, mohl i sám 1 hodinu. Pro jistotu spal vždycky nějaký vedoucí v kuchyni, kdyby se náhodou objevili neznámí vetřelci. Ve čtvrtek kolem jedné hodiny ráno jsme uslyšeli pískání na píšťalku a křik, rychle jsme vyskočili ze spacáku a vykutáleli se ze stanu, (někteří v domnění, že je to noční hra). Když všem došlo, že je to přepadení, začali jsme vetřelce chytat a spoutávat je. Dozvěděli jsme se, že jsou to skauti z Oder, tak jsme s nimi vyjednávali, nakonec jsme se domluvili a zahráli si s nimi také noční hru. Ráno jsme se po přepadení trochu vzpamatovávali a hledali věci a jídlo, které nám skauti rozházeli po tábořišti. Skoro každý den za námi jezdil otec Tomáš Strogan odsloužit mši svatou, kde nám bylo vykládáno o rytířských ctnostech, třeba o štědrosti nebo přátelství. Děkujeme za možnost zpovědi nebo čistě jen za popovídání. Ve středu jsme se rozhodli jít navštívit civilizaci do zábavního parku v Tošovicích, kde jsme se svezli na bobové dráze. Letos samozřejmě nemohlo chybět ani bahno, se kterým jsme se sice nesetkali přímo na tábořišti jako minule, ale na cestě k tábořišti, kudy se vozila autem pitná voda nebo třeba nákup, takže to byl občas trochu boj. Naštěstí nám letos moc nepršelo, takže jsme se v těch pařácích mohli jít schladit a zablbnout si v potoce. Po velkém úsilí a vynaložené snaze se nám podařilo město od zlého krále nakonec osvobodit. Když už bylo město osvobozeno a měli jsme chuť, mohli jsme se zúčastnit výsadku, při kterém jsme si vyzkoušeli svůj orientační smysl v přírodě. Poslední večer tábora jsme uzavřeli tancováním. Nakonec nás jako vždy čekalo balení, příprava tábořiště pro další tábor a dražba, kde jsme utratili své poslední zlaťáky a přesun z tábořiště ve Větřkovicích na nádraží ve Vyškově, kde si nás – spokojené děti – vyzvedli rodiče. Velké díky patří vedoucím, kteří si na nás udělali čas a měli s námi trpělivost, také paní kuchařce, která se poprala s drsnými podmínkami a otci Stroganovi, který se snažil za námi jezdit každý den a byl nám duchovní oporou. Ještě jednou děkujeme!!!
Veronika Šebestová, účastnice tábora
