Autor: Patrik Loníček

Letošní tábor s názvem ,,Stroj času” se uskutečnil ve Dzbelu od pondělí 17. do středy 26. července. Celkem 10 táborových dní. Byly celkem čtyři týmy: Shreci, Kokyčky, Žárovky a Hermelíni.

Žádnému týmu nechyběl pokřik a ani originální vlajka.

Na téma  ,,Stroj času” si naši vedoucí připravili spoustu etapových her. Každý den jsme se přenesli do jiné doby – pravěku, antiky, středověku, komunismu, samozřejmě jsme nemohli minout Ameriku a nakonec jsme se  bezpečně vrátili do současnosti.

Za každou etapovou hru jsme dostávali písmenka k rozluštění celotáborového deníku. Ten se sice nepodařil vyluštit všem skupinkám, ale každý o ,,Stroji času” něco zjistil.

Deníky pro každou skupinku si připravila jedna vedoucí, která i všechny obrázky malovala ručně.

Například v Antice jsme museli postavit co nejlepší a nejhezčí palác nebo chrám z toho co jsme našli v lese. Na pomoc jsme měli akorát provázky nebo gumičky.

Ve středověku jsme stavěli mosty, kde se taky hodnotila krása, ale hlavně pevnost.

V Americe jsme museli kupovat a překupovat potraviny a také jsme tajně překupovali věci z černého trhu, tak aby nás nechytili strážnici a nesebrali nám je.

Myslím si, že nejvíc nám všem dal zabrat komunismus.

Protože se nikomu z nás nepodařilo přejít v noci přes hranice.

V polovině našeho tábora, jsme jeli na výlet do Olomouce, navštívili jsme Arcibiskupský palác, kde jsme společně s Otcem Tomášem Stroganem, kaplanem pro mládež obětovali mši svatou. Otec Tomáš, za námi jezdil i do Dzbelu, byl naší duchovní oporou a taky dohlížel na to abychom se v čase neztratili úplně.

V Olomouci nás taky provedli Hasičskou zbrojnicí.

Poslední večer nemohlo samozřejmě chybět Kasino. Tábor by se určitě neobešel bez opékání špekáčku, povídání historek, luštění morzeovek a také trochy deště.

Naše zdravotnice si pro nás připravila jednu důležitou věc a to KPR – první pomoc.

Tábor jsme si všichni užili co nejvíc jsme mohli.

Chtěla bych ještě poděkovat všem vedoucím a paní kuchařce, že tam s námi byli a že většina vydržela až do konce.

Anička Přecechtělová, účastnice tábora

Stejně jako minulý rok jsme se i letos vydali uklidit okolí Brodku u Prostějova. Naše „uklízecí četa“ se sešla v sobotu 13. května v 8:00 u fotbalového hřiště. S úklidem přišly pomoci mladší i starší děti, nejen z Brodku, ale i z okolních vesnic. Každý z nás dostal povinnou výbavu – pracovní rukavice a pytle na odpadky. Hrstka těch, kteří se odhodlali jít do vody dokonce vyfasovala gumáky. Poté jsme si nastínili plán trasy a rozdělili si role. V čele s vedoucími, kteří s námi jezdí na v létě na tábor, jsme vyrazili zvelebovat náš městys. Oproti loňskému roku jsme se tentokrát více zaměřili na potok protékající Brodkem – Brodečku. Začátek naší trasy se mapoval u Domova pro seniory. Poté jsme pokračovali jsme dál proti proudu – část skupiny na obou březích, část se brodila v potoce a lovila skryté „poklady.“ Jeden by nevěřil, co všechno se ve vodě a nánosech bahna a písku ukrývalo! Narazili jsme tam na spoustu železa, starou matraci, lahve a spoustu dalšího. Úklid potoka jsme zakončili opět u fotbalového hřiště. Následovala menší přestávka na pití a malé občerstvení. Jak jsme si odpočinuli, vzali jsme si reflexní vesty a šli pokračovat v úklidu směrem na Drysice. Kolem silnice jsme opět objevili spoustu nepořádku a haraburdí. Našli jsme tam nespočetně pet lahví, rozbité sklo, sáčky, pytle a několik pneumatik. Takto jsme pokračovali až k první křižovatce. Zde jsme si dali přestávku, občerstvili se a zahráli si krátkou hru. Mezitím další vedoucí odváželi na obecní dvůr do Brodku všechny pytle se sesbíraným odpadem. Tím byl náš úkol u konce. Naše „četa“ se pak vrátila zpátky do Brodku. V Brodku jsme pak ještě navštívili obecní dvůr, abychom zjistili, kolik se nám podařilo za celý den sesbírat odpadků. Bude to znít neuvěřitelně, ale podařilo se nám naplnit celé dva kontejnery na odpad! Nakonec jsme zamířili ke hřišti, kde nás po vynaloženém úsilí čekala odměna v podobě opékání špekáčků. Celý den jsem si moc užila. Byla to pro mě a myslím, že i pro všechny zúčastněné zábava. A měla jsem taky skvělý pocit z toho, že děláme něco dobrého a pomáháme přírodě a Zemi, aby byla hezčím místem pro nás všechny. Už se těším na příští rok a další úklid – určitě půjdu zase!

Natálie Vaňková, účastnice